Rozhodnutí NS v kauze povinnosti města odstraňovat listí ze soukromé zahrady

… Na pozemku města (žalovaná strana) jsou v blízkosti hranice s pozemkem občanů (strana žalující) ve vzdálenosti i méně než 3 metry od hranice pozemků velmi vzrostlé stromy javoru mléče, které jsou součástí aleje nacházející se na pozemku města, s tím, že v blízkosti hranice s pozemkem občanů se jedná konkrétně o 3 stromy, jejichž koruny současně výrazně přesahují nad jejich pozemek (v některých místech až 6 metrů za plot občanů), v důsledku čehož na jejich pozemek, a to konkrétně na okrasnou zahradu, bazén a do okapu zahradního domku i rodinného domu, padá z těchto stromů po většinu roku ve značném množství listí, nažky a větve, které jsou tak žalobci nuceni prakticky neustále odklízet, aby nedocházelo k zaplevelení zahrady z důvodu vysoké klíčivosti nažek, znečištění a následnému poškození filtrace bazénu a zanášení okapů, v důsledku čehož by mohlo dojít k zatečení dešťové vody a poškození fasády.

Na základě rozsáhlého místního ohledání v celé předmětné lokalitě (Chlumci nad Cidlinou) nebylo zjištěno žádné obdobné místo, které by bylo množstvím spadaného listí, nažek a větví (imisí) alespoň částečně srovnatelné s místem, jež je předmětem tohoto sporu. Ve městě se sice nacházejí i jiné velmi vzrostlé stromy přesahující rovněž na sousední pozemky, nicméně spad listí, nažek či větví nikde jinde není tak značného rozsahu jako v tomto případě. Množství imisí proto soud prvního stupně zhodnotil jako zcela nepřiměřené místním poměrům.

S ohledem na dobrý zdravotní stav stromů a jejich ekologickou a estetickou funkci nebyly orgány veřejné moci shledány důvody pro jejich pokácení, a ani pro provedení radikálnějšího redukčního řezu, neboť redukce korun stromů takovým způsobem, který by mohl mít vliv na množství produkovaných imisí, není možná, aniž by současně nedošlo k zásadnímu oslabení stromů a narušení jejich stability, v důsledku čehož by hrozilo jejich pozdější odumření či dokonce vyvrácení; byl doporučen pouze zdravotní prořez, který však z hlediska merita sporu má na množství imisí vliv naprosto minimální. Žalobci pozemek kupovali v roce 2000, kdy se již předmětné stromy na pozemku žalovaného nacházely (stromy byly vysázeny cca v 70. letech 20. století), nicméně v té době nedosahovaly současné výše. Žalobci mohli důvodně předpokládat, že se žalovaný bude o stromy náležitě starat a v pravidelných intervalech bude např. provádět ořezy těchto stromů, a zejména že je nenechá přerůst natolik, že by spad z nich na sousední pozemky podstatným způsobem omezoval jejich užívání, a to i s ohledem na skutečnost, že se jedná o lokalitu určenou pro bydlení v rodinných domech. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že spad listí, nažek a větví z pozemku žalovaného představuje v daném případě obtěžování imisemi nad míru přiměřenou místním poměrům, a zároveň podstatně omezuje žalobce v jejich obvyklém užívání pozemku. Uložil proto žalovanému povinnost zdržet se působení jakýchkoliv imisí spadem listí, nažek a větví na pozemek žalobců.

Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně upravil, prosadil myšlenku „sdíleného úklidu“ (včetně časového harmonogramu pro žalovaného a žalobce) a smysl povinnosti pro město zůstal zachován. Dodal, že na místní poměry takové množství spadu listí nažek a větví jako v případě pozemku žalobců nikde jinde není (co se týče velikosti stromů a množství spadu přicházelo do úvahy srovnání s ulicí Josefa Slavíčka, kde jsou však vysázeny lípy, které nemají vysoce klíčivé nažky jako je tomu v případě javorů nacházejících se na pozemku žalovaného v projednávané věci). Druhové poměry posoudil odvolací soud tak, že pozemek žalobců je v katastru nemovitostí veden a žalobci užíván jako zahrada a nachází se v části města určené k bydlení v rodinných domech. Imisemi zasažená část pozemku žalobců slouží jako odpočinková zóna s okrasnou zahradou, přičemž spad listí, nažek a větví je v tomto případě extrémní a nebylo zjištěno, že by ve městě byla jakákoliv jiná obdobná zahrada zatížena takovým množstvím spadu, jako je tomu v případě zahrady žalobců. Za druhové poměry (v kontextu judikatury Nejvyššího soudu) odvolací soud nepovažoval druh stromů (přestože současně zohlednil, že stromy javoru mléče dorůstají velkých rozměrů a spad z nich je větší než je tomu např. u jiných druhů stromů), ale právě druh pozemku, na nějž imise působí. Odvolací soud musel zvolit hledisko pro stanovení míry imisí přiměřené poměrům, čili jaká míra imisí je v tomto případě s ohledem na zjištěné místní a druhové poměry považována ještě za přiměřenou. Tuto míru odvolací soud posuzoval frekvencí úklidu imisemi zasaženého pozemku.

1) není primárně rozhodné, o jaký druh stromu se jedná, ale je třeba posuzovat zejména to, zda imise vnikají na pozemek žalobců nad míru přiměřenou místním poměrům či nikoliv a jakým způsobem je omezují v obvyklém užívání jejich pozemku s ohledem na druh pozemku (navíc pokud je zjištěno, že k takovému množství spadu jinde v dané lokalitě nedochází), pro posouzení konkrétního případu je vždy rozhodné, v jakém množství tyto imise na pozemek tohoto vlastníka vnikají (zda je toto množství již nepřiměřené místním poměrům), a zda jej podstatně omezují v obvyklém užívání pozemku,

2) nabytí pozemku v době, kdy imise již existovaly, anebo jejich vznik bylo možné předpokládat – tedy vědomí nabyvatele pozemku o možném obtěžování imisemi ze sousedního pozemku – samo o sobě tohoto vlastníka nezbavuje možnosti později (úspěšně) uplatnit své právo na ochranu před nepřiměřenými imisemi prostřednictvím žaloby,

3) jako kritérium pro posouzení míry imisí, spočívajících ve spadu listí, nažek a větví, přiměřené místním poměrům, nemůže být zvolena frekvence úklidu (četnost úklidu sama o sobě nic neříká o tom, jaké množství imisí na daný pozemek vlastně dopadá, a zda je toto množství přiměřené místním poměrům či nikoliv), a proto považuje Nejvyšší soud za nutné zvolit takové kritérium, které by množství imisí – spadaného listí, nažek a větví, určilo nějakým způsobem objemově, neboť pouze tak může být míra imisí (v kterémkoliv období roku) objektivně posuzována,

4) soud má v případě vyhovění žalobě v odůvodnění napadeného rozhodnutí vymezit míru obtěžování, která je ještě v dané věci přiměřená poměrům a míru obtěžování žalobců v dané věci, přičemž v případném řízení o výkon rozhodnutí by pak mělo být rozhodné, zda se obtěžování žalobců snížilo na míru přiměřenou poměrům uvedenou v odůvodnění vykonávaného rozsudku (jaká míra imisí je v daném případě ještě přiměřená, čili jakého stavu by mělo být – případně i úklidem – dosaženo), účelem řízení a vydání rozhodnutí o imisní žalobě není ani zabránit vzniku jakýchkoliv imisí, a docílit tak pomyslného ideálního stavu, kdy na pozemku žalobců nebude jediný list či nažka ze stromů žalovaného, nýbrž pouze zajistit, aby žalobci nebyli předmětnými imisemi obtěžování nad míru přiměřenou místním poměrům,

5) kdyby neexistovalo žádné jiné řešení, které by rozumným a spravedlivým způsobem uspořádalo právní poměry strany žalované a žalující, zastává Nejvyšší soud názor, že v tomto zcela výjimečném a atypickém případě lze uvažovat i o řešení, jež bude spočívat ve finanční kompenzaci bez ohledu na to, že s takovým řešením zákon výslovně nepočítá.